Historie elektrotechnické výstavy Sonepar
Elektrotechnická výstava Sonepar začala jako komorní akce pro několik dodavatelů a zákazníků. Za tu dobu se vyvinula ve vyhledávanou akci plnou zábavy, ale také důležitých pracovních setkání.
V roce 1993 vznikla samostatná Česká republika, Nelson Mandela získal Nobelovu cenu za mír, premiéru měl filmový trhák Jurský park a také se konala první elektrotechnická výstava firmy Sonepar. Za tu dobu se z malé sešlosti pro pár nadšenců stala jedna z největších akcí svého druhu v České republice.
„Před třiceti jedna lety akce vypadala tak, že v sídle firmy, tehdy to byl ještě Elektram, jsme se přátelsky sešli s necelými třiceti dodavateli a pohovořili jsme si o novinkách a jejich možné propagaci,“ vzpomíná na první ročník akce ředitel Soneparu Jiří Louda. Setkání, které se uskutečnilo ve skladu firmy, všechny tak nadchlo, že zaměstnanci Elektramu museli brzy začít s přípravou druhého ročníku.
V prostorách firmy se konalo ještě dalších sedm ročníků, pak už sklady přestaly stačit a společnost musela začít hledat nové prostory, kam se pohodlně vejdou všichni vystavující i návštěvníci, jejichž počty rok od roku rostly. Nejprve se výstava jen rozšířila na prostranství před firmou, avšak i to brzy nestačilo. „Jedenáctý ročník v roce 2003 jsme tak uspořádali na parkovišti před hradeckým všesportovním stadionem v Malšovicích. O rok později jsme se přesunuli do prostor zimního stadionu, kde se výstava koná dodnes,“ říká Louda.
Jak výstavě začali přibývat vystavovatelé a návštěvníci, vyvíjel se také doprovodný program, který je už nedílnou součástí dvoudenního setkání. Z původního programu složeného jen z doprovodné hudby a rautu, se stala propracovaná akce, při níž se umělci na pódiu střídají v pravidelných intervalech. Pravidelní návštěvníci výstavy si za 31 let vyslechli celou plejádu více či méně známých umělců. Užili si zábavu s kapelou Děda Mládek Illegal Band, pobavil je imitátor Vladimír Hron, zazpívali si notoricky známé písničky s Jaroslavem Uhlířem nebo se vyfotografovali s břišními tanečnicemi či celou řadou více či méně vycvičených zvířat.
Tradicí se již stalo také bohaté pohoštění, v němž se kuchaři snaží návštěvníky každý rok zaujmout nějakou netradiční pochoutkou, ať už japonským sushi nebo exotickým smaženým hmyzem, do kterého se pustili jen ti nejodvážnější návštěvníci. Už od prvních ročníků nechybí ani tombola, která se stala oblíbenou kratochvílí všech přítomných. Zvlášť když hlavní cenou byl například zahraniční zájezd. Ti, kteří jsou hodně soutěživí, se pak mezi sebou pravidelně utkávají v kláních prověřujících jejich technickou zdatnost. Vyhledávanou zábavou bývá zapojování elektrických obvodů, ale řada mužů ráda v minulosti změřila své síly třeba na autodráze.
Jak šel čas
